Počátky nemoci AIDS

Jak to všechno kdysi začalo:
Někdy v březnu roku 1981, navštívil newyorského specialistu na kožní a pohlavní nemoci Dr. Friedmana-Kiena mladý muž, kterého k němu přivedl výskyt “takových směšných flíčků na dolních končetinách” jak je sám popsal. Do týdne se tento lékař setkal s dalším velmi podobným případem nezvyklých projevů kožního onemocnění u jiného mladého muže. V obou případech se jednalo o vzácně se vyskytující zhoubné bujení kůže, tzv. Kaposiho sarkom (tmavě zbarvené kožní projevy které dobře známe z tváře Toma Hankse ve filmu “Philadelphia”). Oba případy měly něco společného – oba muži nijak neskrývali, že praktikují “uvolněný sex” a užívají rovněž kokain, marihuanu a LSD.

V té době se dva lékaři Centra pro kontrolu nemocí v americké Atlantě, Dr. Curran a Dr. Jaffe, zabývali dvěma nemocemi, které byly velmi často diagnostikovány u mužů s homosexuální orientací, žloutenkou typu B a kapavkou. Oba lékaři organizovali v té době právě sérii seminářů o infekčních onemocněních u homosexuálů, když Dr. Curran dostal k recenzi článek Dr. Gottlieba popisující vzácný typ zápalu plic vyvolaného Pneumocystami (Pneumocystis carinii) u pěti homosexuálů ve věku 29-36 let. Muži se vzájemně neznali ani neznali nikoho kdo onemocněl podobnou chorobou. V době sepsání článku byli již dva nemocní po smrti.

Dr. Curran doporučil okamžité otištění s poznámkou “žhavá novinka”. V pátek 5. června 1981 článek vyšel v časopise vydávaném Centrem pod názvem “Pneumocystová pneumonie - Los Angeles”. V té době nemohl Dr. Gottlieb a jeho spolupracovníci ještě vědět, že právě učinili první historickou zmínku o něčem, co v budoucnosti dostane akronym “AIDS” a stane se jedním z nejčastěji užívaných slov na konci milénia.

“Tento článek nás praštil do očí” vzpomínal později dr. Curran. “Ihned nás s Dr. Jaffem napadlo, že by se v případě pneumocystového zápalu plic mohlo snad jednat o přenos sexuální cestou”. Curran s Jaffem se o této hypotéze zmínili na jednom z odborných seminářů, kterého se účastnil i Dr. Bolan ze San Francisca. Jeho tyto vzácné nálezy velmi zaujaly, neboť i on se ve své praxi setkal v poslední době s několika případy stejného zápalu plic vyvolaného Pneumocystami, shodou okolností také u mužů udržujících sexuální vztahy s jinými muži. To už začínalo být velmi zajímavé! Ihned co se oba lékaři vrátili do Atlanty, byl utvořen výzkumný tým, který se měl soustředit na zjištění, zda se v Kalifornii nevyskytují další případy tohoto vzácného zápalu plic či neobvyklých chorob u homosexuálně orientovaných mužů.

Telefonáty směřovaly do mnoha míst USA. Nikde doposud nezaznamenali podobné případy, avšak oba lékaři získali informace o tom, že jejich kliničtí kolegové registrovali celkem pět případů velmi těžkých průběhů jiných infekčních onemocnění u homosexuálních mužů. Byly hlášeny případy mladých mužů, u nichž později došlo rovněž k infekci prvokem Toxoplasma gondii v mozku. O něco později jsou z New Yorku hlášeny další případy onemocnění kvasinkami, horečky neznámého původu a otoky lymfatických uzlin, vše u mužů, které spojuje sexuální orientace na muže a neznámá forma poruchy imunitního systému. Na sklonku roku 1981 se již hovořilo o nové medicínské jednotce, kterou někteří pojmenovávají akronymem GRID (Gay-Related Immune Deficiency), jiní hovoří o “zápalu plic homosexuálů”. Pneumocystový zápal plic, kvasinkové infekce, toxoplasmóza a řada jiných infekcí se stávají prvními nemocemi nově popsané medicínského syndromu charakterizovaného poruchou obranyschopnosti organizmu u mladých, dříve naprosto zdravých mužů s homosexuální orientací. Tento syndrom dostane později název syndrom získaného imunodeficitu, AIDS (Acquired ImmunoDeficiency Syndrome).

V téže době rovněž Dr. Friedman-Kien a jeho spolupracovníci telefonují a dotazují se, zda se i jiní lékaři nesetkali s dalšími čerstvými případy Kaposiho sarkomu. A jsou překvapeni: dovídají se o celém dalším tuctu nových případů. A co zaráží nejvíc – všechny případy spojuje opět homosexualita a některé zarážející sexuální praktiky, např. tzv. “fist-fucking” (pěst či dlaň v konečníku).

Koncem roku 1981 zavládlo mezi americkými lékaři vzrušení. U všech nemocných s neznámou chorobou je potvrzen naprostý rozvrat imunitního systému a nápadně časté používání nitrátů – ovšem nikoliv k léčbě srdečních onemocnění, ale k posílení erekce. Mnohé napadla myšlenka, zda tyto látky nemají zhoubný vliv na imunitní systém – pátralo se, zda nitráty nejsou znečištěny nějakou látkou, která by vyvolávala tyto změny, ale jakékoliv znečištění bylo vyloučeno. Pozoruhodný byl současný výskyt homosexuality a rozvratu imunitních funkcí. Kdosi tehdy poznamenal, že homosexualita je přinejmenším tak stará jako lidstvo samo, ale nic podobného tu doposud nebylo.

Mezitím bylo potvrzeno, že porucha obranyschopnosti organizmu u těchto osob má jednu a tu stejnou podobu – typická pro ni bylo snížení počtu až naprosté chybění tzv. CD-4+ buněk bílé krevní řady. Bylo již jisté, že americké homosexuály zachvátila epidemie poruchy imunitního systému neznámého původu! Počet nových případů narůstal geometrickou řadou. Stále pravděpodobnější se však stávala hypotéza o novém infekčním agens, které AIDS vyvolává. Ale o jaké sexuálně resp. jen homosexuálně přenášené agens by se mohlo jednat?

Určitá náhoda sehrála svou roli, když Dr. Friedman-Kien se svou kolegyní se snažili doplnit údaje u jednoho ze zemřelých pacientů o němž se vědělo, že měl sexuální kontakty s mužem majícím přezdívku “Eric”. Vědělo se o něm, že je to pohledný Kanaďan a že pracuje pro kanadské aerolinie. Dr. Friedman-Kien byl tou dobou pozván do San Francisca na jistou konferenci. Jeden ze zúčastněných se k němu během jednání přitočil a optal se: “Mám dneska schůzku s jedním Kanaďanem, který má Kaposiho sarkom. Myslíte si, že mně může hrozit nějaké nebezpečí?”. Friedman-Kien se zeptal: “Nejmenuje se dotyčný náhodou Eric?”. Odpověď zněla: “Proboha, Vy ho znáte?”. Díky této náhodě se podařilo “Erica” nalézt a získat ke spolupráci. Uvedl, že v posledních deseti letech měl kolem 2.500 sexuálních partnerů – tedy průměrně 5 různých partnerů týdně - a byl schopen poskytnout adresy 72 z nich. “Eric” sdělil lékařům mnohé zajímavé věci – např. aby neupozorňoval na své kožní projevy Kaposiho sarkomu, vyhledával kontakty v saunách se sporým osvětlením, aby si jeho sexuální partneři nevšimli nehezkých kožních projevů, za které se styděl. Tato skutečnost později přispěla k vydání federálního nařízení k uzavření všech gay saun na území Spojených států.

Teorie jedné rizikové skupiny a jednoho způsobu přenosu, jednoho “H” –“homosexuálové”, vzala zanedlouho za své. V průběhu roku 1981 byla v proudu vlna přistěhovalectví z Haiti do Spojených států amerických. Haitští emigranti na svých člunech přistávali na pobřeží Floridy. Přestože Haiťané jakékoliv homosexuální praktiky popírali, dobře se vědělo, že “na Haiti se jezdí za levným sexem”. Mezi infikovanými Haiťany se vyskytovaly ovšem i ženy. Nový syndrom se tudíž nevyskytoval jen u mužů. Druhou “rizikovou skupinou” a druhým “H” se stali “Haiťané”. K prvnímu ohnisku epidemie nové nemoci, Kalifornii, se přidalo ohnisko druhé, tentokrát na východním pobřeží USA - stát Florida. Nebýt tohoto zjištění, mohli jsme namísto AIDS nadále hovořit o GRID ….

Třetí “H” nedalo na sebe dlouho čekat a “GRID” dostal definitivní trhlinu. Další “rizikovou skupinou” a třetím “H” se stali “heroinisté” (a uživatelé jiných drog aplikovaných do žíly) a jejich “heroinové děti”. Přenos mysteriózního agens z matky na dítě byl potvrzen. Dalším americkým ohniskem epidemie nové nemoci se stal New York a jeho okolí.

Později Americká centra pro kontrolu nemocí získala informaci o muži s poruchou krvetvorby (hemofilií), který zemřel rovněž na zmíněný vzácný zápal plic. A začala být čím dál intenzívněji zkoumána možnost přenosu neznámého agens krevní cestou. Čtvrtou rizikovou skupinou se čtvrtým “H” se stali “hemofilici”.

U hemofiliků stejně jako u injekčních uživatelů drog bylo zjištěno, že infikovány jsou i jejich sexuální partnerky. Posledním “H” mohly být označeny “heterosexuální kontakty”. Riziko Syndromu získaného imunodeficitu, limitovaného dosud jen na tzv. “rizikové skupiny”, se rázem rozšířilo na celé lidstvo. Nemoc, málem nazvaná “nemocí čtyř H” se stala hrozbou pro všechny.

Honba za neznámým infekčním agens vyvolávajícím Syndrom získaného imunodeficitu, AIDS, byla naplno odstartována. Na první plody, které povedou ke zjištění nového viru, viru lidského imunodeficitu, tedy viru HIV (Human Immunodeficiency Virus) však bylo nutno čekat ještě nějaký čas - do května 1983.

Nikdo tehdy v roce 1981 ještě nemohl tušit, že za méně než dvě dekády mezi zjištěním prvních případů na tichomořském pobřeží USA a koncem století se virem HIV nakazí přes 50 miliónů lidí. Nikdo nemohl tušit, že AIDS se stane novým morem, morem dvacátého století a přinejmenším ještě toho našeho. S AIDS budou již navždy spojována jména jako Arthur Ashe, Magic Johnson a Freddie Mercury. Nikdo tehdy nemohl tušit, že na AIDS zemře do konce milénia přes 20 miliónů lidí a do boje proti němu se postaví osobnosti jako princezna Diana, Liz Taylorová, Elton John, Rinaldo a později i Bill Gates s manželkou Melindou, zpěvák Bono ze známé skupiny U2, bývalí prezidenti Bill Clinton a Nelson Mandela a mnoho dalších.

Éra sexuální volnosti, započatá v šedesátých letech 20. století, již definitivně skončila. Kondomy mužské a později kondomy pro ženy, tzv. Femidomy, se díky AIDS staly každodenní pomůckou pro milióny osob, které si nejsou jisty – svým partnerem či partnerkou, ale mnohdy ani samy sebou. Právě v roce 1981 započala éra sexuální kontrarevoluce, která potrvá až do doby objevu vakcíny proti AIDS. Nikdo neví jak dlouho.

Pozn.: Jako podklad pro tento článek jsem použil knihu R. Shiltse “And the Band Played On”, St. Martin´s Press, 1987 a další knižní a časopisecké články.

MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc.